Když člověk pracuje, dostává (nebo by aspoň měl dostávat) za svoji práci náležitou odměnu vyjádřenou penězi. Někdo tomu říká plat, někdo spíše almužna, ale přesně je to čistá mzda.

Taková čistá mzda by měla člověku posloužit k tomu, aby za ni žil, aby si za takové peníze pořídil vše, co potřebuje. Ovšem je tato skutečně tím, co si onen konkrétní člověk vydělal? Vlastně není. Aby někdo totiž takovou čistou mzdu dostal, musí vydělat o poznání více. Jeho práce musí přinést takový zisk, aby se z něj uživil i zaměstnavatel dotyčného člověka, aby se udržela firma, ve které dotyčný pracuje, v chodu, aby si přišli na své i případní akcionáři, administrativní aparát a případně i další lidé, kteří jsou s takovou firmou propojeni, ovšem sami nic výdělečného nevytvoří.

A ani to, co potom na onoho zaměstnance zbude, ještě tento nedostane. On si z koho totiž ještě ukrojí svůj podíl stát. Z hrubé mzdy, kterou tak zaměstnavatel člověku poskytne, se musí ještě zaplatit povinné odvody, a teprve to, co zbude až pak, je skutečně ona čistá mzda. A ještě než vůbec vznikne ona hrubá mzda, je tu ještě vyšší mzda superhrubá, ze které platí zaměstnavatel (klidně i bez vědomí zaměstnance) zdravotní a sociální pojištění.

Na člověku tak v podstatě parazituje kdekdo, a než se dostanou peníze až do jeho ruky nebo na jeho účet, notně se ztenčí. A chabou útěchou může být někomu takovému to, že může uplatňovat v některých případech slevu na dani, již si bere stát, jmenovitě slevu na poplatníka, na vyživovaného manžela, na vyživovaného manžela ZTP/P, pro invalidní důchod I. a II. stupně, pro invalidní důchod III. stupně, pro držitele průkazu ZTP/P, pro studenta, za umístění dítěte či za elektronickou evidenci tržeb, zvýhodnění se dotýká i dětí či dětí s průkazem ZTP/P.

A tak člověk nakonec dostane to, co dostane. Pokud mu z toho ještě nemusí strhnout třeba exekuční srážky nebo solidární daň. A z toho už má konečně žít on. A snad mu to bude stačit.