Lidé se v našem životě neobjevují bezdůvodně. Někdo v něm vydrží nastálo, jiný zmizí tak rychle jak se objevil. Ať už máme na někoho hezké nebo špatné vzpomínky, v danou chvíli byl dotyčný v našem životě z nějakého důvodu a byl pro nás velmi důležitý. Pravděpodobně jsme se od něho měli něco naučit. I když možná zrovna nechápeme, proč se konkrétní věc děje právě nám, s odstupem času pochopíme význam.
Otázkou však je, zdali dokážeme začít znovu s někým, s kým to už jednou nevyšlo, ať už z jakéhokoliv důvodu, a zda můžeme být v takovém vztahu napodruhé spokojenější. Vyvolat pocity zamilovanosti ke konkrétní osobě na podruhé je již mnohem těžší. Kromě citu zde také hraje velkou roli rozum.
Jedna z nejdůležitějších věcí je pravděpodobně to, jak dotyčného vnímáme s odstupem času. Zdali jsme již dokázali akceptovat minulost. Protože pokud ne, jednoznačně nemá smysl se do vztahu pouštět podruhé. Pokud jsme se ale s minulostí dokázali vyrovnat, ideálně se z ní i sami poučili a na partnera koukáme novýma očima, pak nic nebrání tomu, zkusit to znovu. Na druhou stranu musíte pozorovat i určité změny na straně právě partnera. Poučil se on sám ze svých chyb? Dokáže s odstupem času přiznat, že udělal chybu a omluvit se za ni? Pokud zůstává stejný jako byl, když jste ho opustili, je to varovný signál, že to jednoduše opět fungovat nebude. Je dobré vnímat svoje pocity a dát na instinkt.
Velké množství párů, které se dali dohromady podruhé přiznalo, že návrat do vztahu byl jejich nejintenzivnějším prožitkem a zároveň, že jejich vztah začal rychleji než ty předešlé. Partneři se již znají, tak mohou klidně přeskočit počáteční poznávací fázi a často je jejich vztah mnohem pevnější a stabilnější. Dokážeme také snadněji odhadnou, co můžeme od partnera očekávat.
Přesto, že se rozhodneme dát stejnému člověku druhou (nebo několikátou) šanci, nikdy se nejedná o stejnou lásku.